HAF-HAF Katko se smečkou,

konečně mne zase páníčci pustili k počítači a mohu Vám svými ostříhanými drápky naťapkat pár řádků.

Tak čím začít – je toho tolik, že ani nevím. Tak asi tím, že tu mám dalšího kamaráda. Je to taky ještě štěně (zlatý retrívr, kterému bude rok), ale je nechutně disciplinovaný (jeho páníček chodí na cvičák a na jaře mně tam prý vezme s sebou). Ha, jsem zvědavý, jak dlouho mi bude trvat, než si tam ty dvounožce vycvičím.

Taky už jsem od minulého týdne očkovaný proti jakýmsi infekcím. Ale musím se pochválit – byl jsem Hrdina (asi to ale bylo tím, že jsem si ani nestačil všimnout, že mne ta veterinářka píchla).

Jinak se stále snažím vytlačit ostatní členy smečky z gauče, ale oni se pořád nechtějí dát. Ale alespoň ráno do své postele mně pustí (však já si je pozvolna naučím).

Jo, a venku, teď je to teda paráda. To směšné studené bílé něco je paráááádní! Řádím v tom jako blázen. Ale za chvilku to začne studit a mé tělíčko se začne tak nějak divně třepat a já pak chci honem-honem domů.

Jinak jsem si okolní domy už stačil pěkně označkovat – není snad jediné zahrady, kterou jsem neočůral či dokonce nepokakal. Jen nechápu, že nadšený jsem z toho pouze já.

Ohledně mé figury – jsem stále při chuti (páníčkům se podařilo v Opavě najít prodejnu, kde se dá koupit moje papu). Chcete vědět, kolik vážím? Už 10,8 kg! A každý, který mně neviděl asi tak týden tvrdí, že jsem pěkně vyrostl (už parádně dosáhnu na jídelní stůl a když se postavím na zadní, tak i kuchyňská linka neunikne mému čumáčku).

A stále jsem se doma ještě nepočůral (kromě toho tehdejšího úletu). Prý jsem bááááječné štěňátko. Teda až prý na to okusování lidských okončetin, nábytku, bot, dále kradení hraček, kňukání u lidské večeře, … ale prý když se kouknu těma svýma čokoládovýma kukadlama, tak by mi prý odpustili i všichni psí svatí.

Ale už umím mnohem více poslouchat na povely – teda nejčastěji mne bombardují tím „Ke mně“, „Sedni“, „Dolů“, „Ne“, „Fuj“, k tomu se mi docela líbí i „Pac“ a pak se páníčci snaží ještě o další, ale něco jako „K noze“ nebo „Auto“ přece po mně už nemůžou chtít  - už tak si myslím, že je rozmazluju. Ale co, za to jejich něžné oňufkávání, hlazení a chválu to přece jen stojí.

Posílám vám pac a lízanec na čumáčky. Jo, a včera (3.12.) mi byly 3 měsíce a dostal jsem parádní kost, kterou by mi i bernardýn záviděl!

Váš Sethík se smečkou.